O DUCHOVNÍ PÝŠE ČLOVĚKA

Proč se tím dopouštíme chyby, to vy, kteří věnujete pozornost mému pohledu na svět, již z předcházejících textů velmi dobře víte. Jedinou cestou z toho ven je udělat zásadně něco úplně jinak než dosud. Udělejte něco, co jste pravděpodobně nikdy dosud ve svých předcházejících inkarnacích neudělali. Podejte svému egu pomocnou ruku a pomozte mu, aby s vaší pomocí po desítkách či stovkách inkarnací mohlo nastoupit cestu vzhůru vibracemi. Protože stále vyšší míra odmítání ega při snaze o duchovní vzestup je k ničemu. Protože odmítáním ega dále prohlubujete v sobě tragickou vnitřní nerovnováhu duálů trojic energií duch-mužské energie-mysl a tělo-ženské energie-srdce, do které jste se narozením do současné společnosti beztak již ponořili. A ta trvající a případně se prohlubující nerovnováha ve vás spolehlivě konzervuje stávající stav.

Dnešní téma je jistě pro některé z vás, kteří čtení tohoto textu věnujete svůj vzácný čas, asi trochu kontroverzní. Možná vás postaví před problém, se kterým se budete muset osobně vyrovnat. Chci se s vámi totiž podělit o svůj pohled na specifický projev vztahu ducha a ega, který se dnes již stal a dále stává v českých luzích a hájích jevem podobným dávným epidemiím. Zachvacuje stále širší a širší okruh lidí. Jak už název textu napovídá, řeč bude o duchovní pýše.
Nebudeme se tady zabývat teorií kolem tohoto jevu. Teoretiků, kteří chtějí upoutat váš zájem mnohými slovy, si dělá nárok na vaši pozornost víc než dost. Podíváme se spolu na tento jev čistě z praktického hlediska jako na určitý fenomén, který je charakteristický právě pro tuto dobu a dá se říci, že jde o fenomén, který je mimořádně rozšířen právě tady u nás doma.
Tématem transformace je v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (Slovensko nevinímaje) zasaženo vysoké procento obyvatelstva. Nemám k dispozici žádné sociologické a ani jiné výzkumy, ale procentuální počet těch, kdož se na různých stupních věnují esoterickým aktivitám, je podle mých odhadů skutečně vysoký. Rozhodně vyšší než v okolních zemích.

Dá se říci, že toto zapojení lidí do oněch esoterických aktivit koresponduje s některými informacemi, které řadí naše země na čelo pomyslného duchovního pelotonu v tomto transformačním i protransformačním období.
S omluvou předesílám pro ty z vás, kteří pravidelně nesledují mé texty, že zde může být použito pojmů, které nebudou blíže přímo v textu vysvětleny. To proto, že bych se nerad opakoval, pokud byly tyto pojmy již dostatečně objasněny v mých textech dřívějších.

Duchovní pýcha je z mého pohledu vada náhledu duše na realitu, v níž je jí dáno žít. Věcně z hlediska vztahu vědomí ducha / dále jen duch / a vědomí těla / dále jen ego / spadá kritické období pro nebezpečí vzniku duchovní pýchy do fáze, kdy duch v součtové duši v přímém souboji s egem pravidelně vítězí a touha po energiích ducha se stává v součtové duši, tedy „denním vědomí“ člověka, skutečně dominantní.
Jsme zde svědky přimknutí se součtové duše k tomu, co člověk identifikuje jako sféru ducha a touha člověka po prožívání čistoty a harmonie nabírá na intenzitě a blíží se svému maximu. Svět s jeho temnými stránkami, starostmi a problémy bývá zatlačován do pozadí a jeho tlak člověk řeší opakovaně únikem své mysli tam, kde jí nejlépe. Směrem vzhůru.

Dnešní doba je podobnému chování velmi nakloněna. Na trhu esoteriky je veliká nabídka příležitostí s detailními návody, jak se některou z mnohých cest úniku z reality všedního dne vydat. Nabídka je tak vysoká, že často je obtížné se v ní orientovat a vůbec vybírat. A jako u každé rozvíjející se části lidské aktivity se i tato rychle vyvíjí cestou ke komerci a stává se i předmětem podnikání jako takového.
Duch člověka, který konečně našel své pevné místo v součtové duši a dokáže se plně prosadit proti dříve existující nadvládě svého ega, se nutně začíná chovat jako vítěz na dobytém území. A jako každý vítěz si myslí, že si s poraženým může dělat, co chce. Vítěz prostě bere vše.

Je v tom podporován názory obecně panujícími mezi esoterickým lidem v českých, moravských a slezských luzích a hájích. Střádá na hromadu duchovní prožitky nejrůznějšího rázu obvykle podle zásady čím více, tím lépe. Je nesen spolu s ostatními kolem sebe na vysoké vlně vzedmuté duchovnosti a mnohdy zapomíná na základy své existence zde na Zemi.
Nic však není více vzdáleno představě, že ego přijímá svoji porážku a nepodnikne žádné protiakce. Je na domácí půdě a jeho pozice v duši proto jsou velmi silné. Z nezbytnosti se tváří, že se podrobilo a stahuje se tak trochu do ilegality.

Poddává se tlaku a ztrácí naději, že duch, který je u něj v těle v podnájmu, ho někdy s láskou nebo vůbec jakkoli přijme. A začíná proto působit skrytě a přirozeně proti úsilí ducha. Vítězný duch sice ovládá klíčové posty v součtové duši a hraje si na hegemona, ale ego je trpělivé a vyčkává.

Pod vlivem tohoto zdánlivého vítězství ducha v součtové duši člověk mnohonásobně zesílí touhu po cestě vzhůru k vysokým vibracím nádherných energií tam nahoře. Vrhá se do duchovních aktivit, hromadí poznatky, přijímá informace a objevuje nová a nová území ve vysokých vibracích.

Lidská duše se vznáší do nebetyčných výšek a touha mnoha inkarnací zdá se být na dosah. Vše se zdá jasné, bylo nalezeno Světlo a cesta k němu a kontakt s ním, to je přece jedině správné a o to musíme usilovat.
A člověk postupně nabývá dojem, že je vlastně tady na Zemi omylem. A je mu konečně jasné, že on je tím čistým duchem shora a ve špíně tohoto světa je pouhým nedopatřením a náhodou. V euforii prožívání duchovních světů hledá viníka toho, že se z nich stále ještě musí svou myslí vracet zpět dolů. Viník musí být nalezen !

Pavel Karpeta